Pedagogický obor má nevýhodu v tom, že každý z nás – již ze zákona – prošel nějakým stupněm vzdělávání. Je to podobné jako s výchovou. Z tohoto důvodu se mnozí cítí kompetentní se k našemu oboru vyjadřovat a hodnotit. Stejně jako výchovu cizích dětí, než máme vlastní, mnohdy i poté. Nepatřím mezi holčičky, které by si v dětství hrály na paní učitelku. Pocházím z učitelské rodiny a to poslední, co jsem chtěla v mládí dělat, je učitelství. Přesto jsem k němu po životních peripetiích dospěla a cítím se v něm šťastná. Vím, že mohu a také jsem pracovala v jiných oborech  a vím, proč mě naplňuje právě má práce a proč ji chci dělat. Po vlastních zkušenostech je v první řadě obrovská pokora a zodpovědnost nad formováním malých dětí, každodenní výzva nad překonáváním vlastních i dětských mantinelů. Je to práce, kterou si nosíte domů a kterou musíte žít, ale za mě – stojí to za to.