Pojem fyzioterapeut se naštěstí v posledních letech dostal natolik do podvědomí, že klienti již opustili titulování „sestři“. Stále však narážíme v komunikaci s lékaři, kteří nás vnímají jako nižší zdravotní personál, byť jsme absolvovali 5 let vysokoškolského studia. Bohužel se to též odráží i na platových podmínkách.
Pro mě být fyzioterapeutem znamená být psychologem, velmi blízkým přítelem, mnohdy překročit až do rodinného kruhu. Též to znamená mít neustále čas, pochopení a v neposlední řadě dobrou náladu. Lidé očekávají, že v rámci fyzické stránky zvládneme vše vyřešit. Jak by také ne- jsme v první linii rozhodování, zda naše specializace stačí, nebo zda je nutné odeslat pacienta k jinému odborníkovi. To pak samozřejmě vyžaduje znalosti i z jiných oborů.
Tělo je tím nejbazálnějším nástrojem celé fyzioterapie, tudíž se jedná o velice intimní, osobní a v neposlední řadě i kontaktní povolání.
Myslím si, že pokud chcete vykonávat tuto profesi, měli byste být sami v dobré fyzické i psychické kondici. Jít vzorem svým klientům a požadovat jen to, co zvládnete sami. Za vaší píli a úsilí vás pak čeká ta nejcennější odměna- vzájemná úcta, osobní poděkování a dobrý pocit z toho, že můžete pomáhat.